Bellerive-sur-Allier

Dnes je oět cestovní den, těch bude na naší dovolené ostatně většina. Se spaním to nebylo kvůli vedru nic moc. Vyráželi jsme díky tomu už po osmé. Opustili jsme Alsasko a většina naší cca 470 km dlouhé trasy vedla přes Burgundsko až do Auvergne. Ačkoliv se tomu téměř nechce věřit, nepotkali jsme cestou ani jednu vinici. Když jsem tu byla před pár lety, měla jsem dojem, že tu nic jiného než víno nepěstují. 

Horko bylo ještě větší než včera. Celý den do nás pralo slunce. Cesta mimo dálnice sice trvá déle, ale je mnohem zajímavější. Jen zastavit moc není kde, je neděle a zavřené jsou pumpy, a těch je navíc hodně málo ve srovnání s ČR, resaturace, bistra i kavárny. Parkoviště u silnice jsou bez kouska stínu a taky bez laviček. Je skoro zázrak, že se nám nakonec podařilo díky objížďce najít příjemné místo na piknik. V lese a s kamenným stolem a lavicemi. 

Těsně před pátou jsme dorazili do Bellerive-sur-Allier, což je městečko kousek od lázní Vichy. Bydlíme v krásné vile se zahradou plnou stromů, tím pádem v pokoji není takové horko. Majitelé (on a on - jména jsem úspěšně zapomněla, jen vím, že jeden z nich je hudební producent vážné hudby a obdivovatel Edity Gruberové) jsou milovníci a chovatelé basetů. Právě mají doma 12 štěňat. S jedním ze svých jistě drahých psů byli i na skok až v Praze, kde  měl ”nevěstu”.  

Večer jsme se vypravili ”do města”, kde jsem si chtěla dát salát. Nebylo kde. Všude zavřeno. Ještě v osm bylo navíc úmorné vedro. Nakonec jsme po několikakilometrovém pochodu nepohrdli pizzou z ”přívěsu”. Musím uznat, že byla vynikající a zřejmě i dost populární, zatímco jsme si na ní přímo před stánkem pochutnávali, dorazilo si pro pizzu do krabice poměrně dost lidí. Ačkoli jsme si dali malou velikost a ještě napůl, byla jsem ráda, že zpátky to máme hodně do kopce a Míra opět nasadil tempo, kdy u mě už pomalu začíná běh. A zítra už chci konečně salát a dobrou kávu!