Den osmý - cesta do Vall de Boí

Opouštíme Andorru a vracíme se do španělských Pyrenejí. Dnešním cílem je Vall de Boí. Údolí je jednou z bran do Národního parku Aigüestortrs, odtud vychází celá řada turistických tras. 

Dnešní cesta autem měla necelých 170 km a měla trvat něco přes 3 hodiny. Čekala jsem, že to bude hodně ”klikatá” cesta, ale předčilo to mé očekávání. V první polovině jsme se kroutili na úbočí hor ve výšce nad 1600 m n.m., pak přišla ”rovnější “ část podél řeky (Riu Noguera Pallaresa).  Ovšem ještě než jsme se dostali do údolí, vlastně někde kolem 1700 m jsme zastavili, abychom stáhli střechu a užili si hezký den. Bohužel jsme zjistili, že podivné “šoupavé” zvuky nevydávají motorkářoi, kteří jeli za námi, ale naše auto. Z mého pohledu z auta odpadávaly kousky plastu  u pravé přední pneumatiky, podle Míry se uvolnilo plastové nadkolí a dřelo o pneumatiku. Provizorní oprava (na zbytek dovolené) zabrala necelou hodinu. Došlo i na sundávání kola a jako součástky Míra využil i odpadky povalující se kolem parkoviště (plechovka). Bylo zvláštní, že kdokoliv chtěl na parkovišti zastavit, když zjistil, že spravujeme auto, bez zastavení pokračoval hned dál, snad aby se od nich nevyžadovala pomoc... Zatím se zdá, že se oprava zdařila. Po neplánované zastávce nám ani nevadilo, že jsme opět nenašli vhodnou restauraci na občerstvení (tentokrát jsme dokonce měli jednu vyhlídnutou předem, ale ukázalo se, že u ní není ani kde zaparkovat). Závěr cesty byl opět ”výživný”, 20km dlouhý úsek, na kterém byly snad stovky zatáček a po pár minutách už jsem neměla ani páru, kterým směrem vlastně jedeme. 

Ubytování máme v městečku Barruera. Je součástí oblasti, která je dokonce památkou UNESCO. Nachází se tu 9 zachovalých románských kostelů. Ten v Barrueře už jsme si prohlédli, další budou následovat zítra.

Den devátý - Route Romantik

Jak už název této kapitoly napovídá dnes jsme se vydali na tůru plnou románských památek. Ač správný překlad je skutečně románská, musím říci, že byla i romantická. Něco pře 17 km, nastoupáno 745 metrů, nejnižší bod 1091 mnm, nejvyšší bod 1505 mnm, 5 horských vesnic (Barruera, Durro, Boí, Taül, Erill la Vall), 6 románských kostelů (ten v Barrueře jsme vlastně viděli už včera a v Taül jsou dva). Túra byla překrásná, nádherná horská panoramata, kouzelná kamenná horská městečka a nezničená příroda. Navíc je tu minimum turistů a zdá se, že jsme jediní, kteří nejsou ze Španělska nebo Francie. 

Větší turistický ruch jsme zaznamenali jen v městečku Taül, kde je nejznámější z kostelů, Svatý Klement, ve kterém je zajímavě udělaný videomaping (ano, nechali jsme se touto turistickou atrakcí nalákat a musím, přiznat, že to bylo pěkné).

http://www.centreromanic.com/en

Naštěstí opět nevyšla předpověď počasí a prožili jsme nádherný den.