Den třináctý - k Atlantiku
Probudili jsme se do chladného, zamračeného dne. Čeká nás přesun na nejzápadnější místo naší výpravy. Trasa měří asi 270 km a měla by trvat necelé 4 hodiny. Nejprve musíme od kempu sjet do údolí, což je krkolomná cesta a těším se, až jí budeme mít za sebou. Silnice je úzká, kamenitá a vede po úbočí kopce vysoko nad řekou Bujaruelo. Jsem ráda, že dnes se krkolomných cest zbavíme.
Několik úseků absolvujeme po dálnici. Na rozdíl od nás, tady je minimální provoz. Po více než třech hodinách jízdy dorazíme k Atlantiku. Jedeme do města Hondarribia, které leží na hranicích s Francií. Teď už jen najít ubytování. Zase bydlíme na kopci a zase nás čeká ”kozí stezka”. Dům, kde budeme bydlet jsme našli i když k němu vede ”cykloztezka”. Jsme tu ale brzy. Rozhodli jsme se zajet ještě na nákup. To ale znamenalo sjet opět z kopce dolů. Tentokrát jsme to chtěli zkusit z druhé strany, nebyl to dobrý nápad. Silnice, nebo spíš chodníček, byla ještě užší a strmější. Znáte ten pocit, kdy na horské dráze vystoupáte na horu a na horizontu se dráha zlomí a padá prudce dolů? Tak přesně taková je silnice, po které jsme jeli, sklon odhadujeme na 30 srtupňů. Měli jsme strach, jak dole najedeme zpátky na hlavní silnici, doteď mi není jasné, že jsme se předkem nezapíchli do silnice. Tudy už nepojedu!!! Nikdy!!!
Večer jsme se šli ještě projít na mys Higuer s majákem. Zpátky jsme to těsně stihli před lijákem, který se před chvílí spustil.
Hondarribia
Den čtrnáctý - okolo Hondarribie
Opět tu máme den výletový. Na dnešek jsem naplánovala lehčí okuh okolo Hondarribie. Vzali jsme to napřed kolem pobřeží a pak už jsme šlapali vzhůru k pevnosti Guadalupe (pojmenované podle nedalekého kostela Panny Marie Guadalupské) na hoře s krkolomným názvem Jaizquíbel. Ostatně většina jmen i nápisů tu není ve španělštině ale pravděpodobně v baskitštině a je tím pádem pro nás nerozluštitelná. Je poměrně zima, tak jsem ráda za přibalenou péřovku. Cestou dolů pak míjíme poměrně dost poutníků, jsme tu na nějaké poutní stezce (že by součást cesty do Compostely?, to se nám nepodařilo zjistit, jen jsou tu značky, že je to ”poutní cesta”).
Cestou se stavujeme i v historickém centru Hondarribie. Je to malebné městečko s krásnými domy. Pak už se vydáváme zpátky k moři na pobřežní kolonádu. Ta je mimochodem součásti turistické trasy GR11, o které už jsem psala. GR11 má i svoje webové stránky(https://travesiapirenaica.com/gr11/gr11.php), vede Španělskem napříč celými Pyrenejemi, od Atlantiku až ke Středozemnímu moři a měří 840 km. Na francouzské straně je podobná trasa GR10. Alespoň kousek jsme po GR11 šli zatím na všech našich tůrách. No a od moře už se musíme zase vydat ”do hor” a po cestě, po které už jsem nikdy nechtěla jet autem, jsme se nakonec vyšplhali zpátky do našeho krásného apartmánu.
Dnes jsme ušli 16,6 km a nastoupali 520 metrů. Zítra nás čeká Francie a naše cesta se otáčí směrem k domovu.
