Den sedmnáctý - Carcassone

Po asi 270 kilometrech pod žhavým sluncem jsme konečně dorazili do dnešního cíle, do města Carcassone. Příjezd na místo nám trochu zkomplikovala navigace v i-padu, který uprostřed města při navigování na parkoviště u ”hradu” vedrem zkolaboval, na černé obrazovce se objevil už jen červený teploměr s výstražným trojúhelníkem a bylo hotovo. Naštěstí jsem dostatečně vybavená technikou a taky už to do cíle byl opravdu jen kousek, takže jsme parkoviště nakonec našli.

Donedávna jsem tohle místo znala jen ze stejnojmenné stolní hry. Středověké pevnostní město patří k nejzachovalejším na světě a je památkou UNESCO. Tomu odpovídá i zájem turistů o toto místo. Vlastně je celé staré město jen turistickou atrakcí. V 18. století se uvažovalo o jeho stržení, protože jen chátralo, ale ”parta místních nadšenců” (např. i spisovatel Prosper Merimée) se postarala o jeho obnovu dnes město žije více než dříve. V úzkých uličkách najdete jen obchody, ateliéry a hlavně spoustu resaturací, barů, kaváren a cukráren. O významu města svědčí i to, že je tu mezinárodní letiště a dvě michelinské restaurace (jedna dokonce dvouhvězdičková).

Ubytování máme sice mimo město, ale je to až do pevnosti jen asi 10 minut pěšky. Bydlíme v krásné vile mezi vinicemi (široko daleko jen víno). Krásná zahrada s bazénem a úžasným výhledem na ”hrad”. Jak nám sdělila velmi milá hostitelka (původem z Belgie) dříve tu býval lom na kámen, který  kdysi sloužil k obnově středověkého města. 

Večer se pěšky vydáváme do pevnosti na večeři. Dostali jsme několik doporučení a myslím, že jsme zvolili dobvře. Restaurace se zahrádkou, kterou jsme si vybrali,  sice nemá žádnou michelinskou hvězdičku, ale tříchodové menu je chutné a i cenově přijatelné. Zpět se vracíme pozdě a už chápu, proč nás paní domácí vybavila čelovkami. Na cestě nesvítí ani jedno světlo, respektive ani tu žádné není. Máme z toho zábavu a Míra to využívá k focení. Dnes byl fotograficky velmi úspěšný den.