Den osmnáctý - Mont Ventoux

Čím více se blížíme k domovu, tím více se cesty prodlužují a cesta se stává únavnější. Dnes jsme se přesunuli do Provence. Projeli jsme Langedouc mezi vinicemi a nesčetnými platanovými alejemi a kolem Montpellier, Nimes a Avignonem (kde jsme trochu ”kufrovali” a díky tomu jsme viděli i ten slavný most) jsme dospěli až na vrchol naší dnešní cesty - na Mont Ventoux. Tuhle plánovanou zajížďku jsme zvolili cíleně a musím přiznat, že to bylo opravdu zpestření naší neskutečně úmorné cesty za neskutečného horka. I když se chcete cestou někde zastavit, většinou ani není kde. Síť benzinek jako u nás tu opravdu nenajdete a restaurací u cesty je taky jako šafránu. Nám se dnes podařilo zastavit až po více než třech hodinách cesty a musím přiznat, že už jsem toho měla opravdu dost. Vedro, snížená hladina cukru  a přístroje, které vám neustále hlásí, že jsou přehřáté - to já sakra taky!!  Nicméně, vraťme se k Mont Ventoux, je to hora, která ční nad krajinou stejně jako u nás Říp, jen s tím rozdílem, že má vrchol ve výšce téměř 2000 m nad mořem, přesně je to 1909. Po celkem nudné cestě jsme si zase oživili cestu zatáčkami a na větrné hoře (svému názvu opravdu dostála, na vrcholku to fučelo pěkně, a to byl dnes celkem mírný vítr, dosahu tu někdy až rychlosti 300 km/h) mohl Míra zavzpomínat, jak sem před několika lety vyjel na kole, klobouk dolů. 

Ubytování mám asi 30 km od vrcholku Mont Ventoux a musím říci, že je opět velmi pěkné. Zítra nás čeká přesun do Švýcarska.